Zamilovaný Shakespeare

Divadelní tragikomedie, ač se jedná o samotného velkého Willa, šla šejdrem mé pozornosti, zkrátka nejsem zastáncem klasických děl, slavné dílo Romeo a Julie nevyjímaje. Proto jsem se soustředila na zajímavé herecké obsazení - omamný Joseph, typická princesa Gwyneth, svěží Ben, démonická Judi a jejich promenádu historií, zejména sarkasmus královny Alžběty. Pár vtipných hlášek jako koření jiskřící nesmrtelné lásce pro inspiraci donekonečna nebo pobavení mi rovněž neušlo. Např. předzvěst marketinkových triků budoucnosti - text plakátu nové hry "...tragédie, v roli lékárníka pan Fenymen..." :-) (01.01.2013)

Velice příjemný film, romantická komedie citlivě těžící jak ze svého odlehčeného žánru, tak i z tragických Shakespearových her. A s příběhem silně připomínajícím o pár let mladší a nekonečně eklektičtější skvost Moulin Rouge. Bylo tehdy zasloužených těch 7 Oscarů? Nu raději bych přál vítězství konkurenční Královně Elizabeth, která tehdy uchvacovala paradoxně v těch samých kategoriích, s mnoha stejnými herci, a s obdobným časovým zasazením - ale nedivím se že se Akademie přiklonila na stranu Shakespeara (a produkujících Weinsteinů). 8/10 (17.10.2019)

Oscar mi je velikou záhadou. Zamilovaný Shakespeare je totiž spíše milostná fraška, než akademické drama. Jenže já si docela užíval velké množství nápadů a odkazů. Pokud nečekáte žádné mindfuck mistrovské veledílo, pokud nečekáte žádného mrtvého Rosencrantze a žádného mrtvého Guildensterna, pak se můžete bez váhání dobře bavit. 7/10 (12.04.2015)

Bez lásky psáti nejde, to vám řekne každý Shakespeare. Pojďme se ostatně podívat, kterak v poblouznění smyslů a za úsměvných okolností sepsal smutný osud Romea a Julie. Abys to měl, současný diváku, jednodušší, rozmístíme ti do příběhu pár věcí, které znáš a jež bys v alžbětinské době nečekal. To ti jistě přijde úsměvné, až uvidíš Shakespeara pít z kýčovitého hrnečku a zpovídat se u psychoanalytika. Ale co to, ono to vlastně není zasazeno do současnosti, ono je to zasazeno do světa současných filmů ze současnosti. Čas od času zažiješ veselou příhodu, v níž poznáš kousíček z nějaké hry, kterou Mistr dosud nenapsal. Občas necháme někoho pronést repliku z jeho budoucího pera. To je legrace, on nic nevytvořil - jen vše opsal ze života a od kolegů a chytře to poskládal... Ale dosti tlachů, jde o Romea a o Julii a o Williama a o Violu a o emancipaci a o lásku, a všechno se to proplétlá a prolíná a jde to hlavně o to, aby to bylo co nejpropletenější a už jste nevěděli, jestli Vilda hraje Romea nebo žije Romea nebo je to Viola, která je Romeo a Julie a Viola a Kent, ale hlavně jde o lásku a použití všemožných propriet Shakespearových her (spíše komedií): záměn osob, pohlaví a vůbec všeho, co Mistra vůbec neodlišuje od jiných tvůrců jeho doby. Řada historických reálií ze spíše lehounce úsměvné, než vyloženě veselé a vtipné taškařice, inteligentní film nedělá. Cukříček, jemuž náznak pikantnosti dodává pouze Judi Dench. Silné **. (17.05.2010)

Realistické umění přesvědčivé autentické literární fikce není protimluvem. Jeho existence je však vzácností, protože vyžaduje prolnutí ne jedné, ale hned několika komponent. Nosný nápad je východiskem, jeho důsledné, stále tvořivé domýšlení nezbytným prostředkem a schopnost pracovat nápaditě s dějem a jeho nečekanými zákruty a výkruty požadovaným vyzněním. To všechno se tvůrcům filmu zdařilo. Mimořádný námět tak plně rezonuje se skvělými hereckými výkony. Křehký dívčí - zpočátku i panenský - půvab Paltrowové, rázná tvořivost Fiennesova (neméně dobrý je jeho LUTHER) v mých očích ustupují velmi nekonvenční osobité Alžbětě Denchové (téměř bych ji řadil výš než kreace Blanchetové nebo Mirrenové, jež samy o sobě jsou rovněž mimořádné); k dosavadnímu pojetí této osobnosti-intelektuálce přidává totiž zemitou plebejskost, z níž organicky přechází do své takřka absolutistické majestátnosti, v níž to čas od času probleskne osobitým robustní humorem. ROMEO A JULIE se za těchto okolností stávají živým a životným dramatem, které jen umocňuje náš vhled přes propast času do renesančních divadelních arén alžbětinské Anglie. Poznání, že zamilovat se může každý - i velikán - a že velké pojmy a lidé jsou v okamžicích svých všedních dnů stejní jako kdokoliv druhý, činí z renesance, zobrazené v tomto skvělém díle, součást naší současnosti. A proč ne? (16.03.2008)